Tři typy odstupného a dva režimy pojistných odvodů z něj

O tom, zda se z odstupného platí pojistné odvody, rozhoduje, zda jde o odstupné, na které vznikl zaměstnanci nárok podle zákona, anebo z jiného titulu.

Zákonné odstupné Odstupné je povinen vyplatit zaměstnavatel zaměstnanci v případech rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou z důvodů stanovených v § 67 odst. 1 zákoníku práce (organizační výpovědní důvody ve smyslu ust. § 52 písm. a), b) nebo c) zákoníku práce) nebo § 67 odst. 2 zákoníku práce (zdravotní důvody ve smyslu ust. § 52 písm. d) zákoníku práce) či dohodou nebo výpovědí ze strany zaměstnance dle ust. § 339a odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákoníku práce. Výši odstupného, na které má zaměstnanec nárok, stanoví zákoník práce v § 67 odst. 1 a 2. Podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném na sociální zabezpečení se odstupné a další odstupné, na které vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, nezahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance. Obdobně hovoří i zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,[6] když se podle jeho ust. § 3 odst. 2 vyměřovací základ zaměstnance snižuje o odstupné a další odstupné. Zákonné odstupné zvýšené nad předepsaný minimální standard Zaměstnanci však může být vyplaceno i vyšší odstupné, než mu ze zákona přísluší. Zákoník práce hovoří o minimálních částkách, umožňuje tedy poskytnout i více, než činí tento základ. I v takovém případě se však stále jedná o odstupné, na které má zaměstnanec podle zákoníku práce nárok, a proto ani z něj se pojistné odvody nesrážejí. Smluvní nebo zaměstnavatelem mimo rámec zákona poskytnuté odstupné Poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem může být - na rozdíl o právní úpravy poskytování odstupného zrušeným zákoníkem účinné do 31. 12. 2006 - upraveno odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou stanoveny (vypočteny) v ust. § 67 odst. 1 a 2 resp. § 339a odst. 2 zákoníku práce. Tedy i při rozvázání pracovního poměru z ostatních výpovědních důvodů specifikovaných v ust. § 52 zákoníku práce může být ze strany zaměstnavatele poskytnuto zaměstnanci peněžité plnění. Často bývá rovněž označováno jako „odstupné“. Nárok bývá zakotven v kolektivní smlouvě s odbory nebo individulení smlouvě se zaměstnancem. Na plnění poskytovaná zaměstnavatelem při jiných výpovědních důvodech než podle ust. § 52 písm. a) až d) resp. ust. § 339a odst. 2 zákoníku práce není nárok ze zákona. Proto se takováto plnění zahrnou do vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Daň z příjmu se platí vždy Z odstupného se vždy odvádí daň z příjmu. Odvody pojistného se provádějí pouze, pokud zaměstnavatel vyplácí odstupné z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Pokud na odstupné vznikl nárok podle zákoníku práce, odvody pojistného se nesrážejí ani v případě, že je odstupné navýšeno nad částky předepsané zákoníkem práce.

#odvody #odstupné