Dohoda o přesčasové práci

Slovo přesčas zní uším zaměstnance často nelibě. Přesto se jim ani při nejlepší vůli občas nevyhneme. Podívejme se na to, jaké mantinely v této oblasti stanoví zákoník práce.

Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (je-li např. stanovená pracovní doba 40 hodin týdně a zaměstnanec, který má sjednánu kratší pracovní dobu na 36 hodin týdně, odpracuje se souhlasem zaměstnavatele v konkrétním týdnu o 5 hodin více, tedy 41 hodin, odpracuje pouze 1 hodinu práce přesčas). Zaměstnancům s kratší pracovní dobou nelze práci přesčas nařídit [§ 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce]. Opatření týkající se práce přesčas je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací (§ 99 zákoníku práce).

Zakazuje se zaměstnávat prací přesčas těhotné zaměstnankyně a mladistvé zaměstnance, tj. zaměstnance do 18 let věku. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci nařídit (§ 241 odst. 3 a § 245 odst. 1 zákoníku práce). Na rozdíl od těhotných zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců tak není zakázána práce přesčas absolutně a na jejím výkonu se lze u zaměstnanců (žen i mužů), kteří pečují o dítě mladší 1 rok, dohodnout. Jejich ochrana spočívá v tom, že zaměstnavatel, pokud s tím nebudou souhlasit, jim práci přesčas nesmí nařídit. Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu.

Podle § 93 zákoníku práce nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah může zaměstnavatel požadovat práci přesčas jen na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah přesčasové práce však nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně. V praxi to znamená, že celkový rozsah přesčasové práce (nařízené i dohodnuté) může být nejvýše 416 hodin v kalendářním roce (52 týdnů v roce x 8 hodin) a rozsah dohodnuté práce přesčas může být nejvýše 266 hodin v kalendářním roce (416 hodin - 150 hodin). V kolektivní smlouvě lze stanovit nižší rozsah práce přesčas, k jejímuž výkonu dá souhlas zaměstnanec, než stanoví zákon (např. 200 hodin, 100 hodin apod.).

Období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit 8 hodin týdně, může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Pouze v kolektivní smlouvě lze stanovit období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit 8 hodin týdně, až na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnují práce přesčas, za které bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Náhradní volno za přesčasovou práci se však zaměstnanci poskytuje jen v tom případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na poskytování tohoto pracovního volna místo mzdy nebo platu za práci přesčas (viz § 114 a § 127 zákoníku práce).

U zaměstnanců, kteří jsou odměňováni mzdou, a postupuje se podle § 114 ZP, je možné při sjednání mzdy přihlédnout k případné práci přesčas. Mzda, příplatek za práci přesčas ani náhradní volno za práci přesčas nepřísluší vedoucím zaměstnancům odměňovaným smluvní mzdou, je-li smluvní mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto. § 114 odst. 3 ZP připouští, aby mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas byla sjednána u vedoucích zaměstnanců až v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4 ZP), což znamená v rozsahu průměrně 8 hodin práce přesčas za kalendářní týden. Ustanovení § 114 odst. 3 ZP připouští také sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas u všech zaměstnanců. U jiných než vedoucích zaměstnanců je možné dohodnout mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok. Mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas nemůže být stanovena vnitřním předpisem, u všech zaměstnanců musí být toto přihlédnutí k práci přesčas sjednáno buď individuální smlouvou, nebo kolektivní smlouvou.

#přesčasyzaměstnance