Motivace nebo manipulace?

Linie, jež odděluje motivaci zaměstnanců od jejich manipulace, je často velmi tenká.

Manipulace má totiž vedle svých otevřených podob mnohdy i jemnější formy, kterých si organizace či manažeři, již se k nim uchylují, nemusejí vždy plně uvědomovat. Častým důvodem vedoucím k použití manipulativních metod je přesvědčení, že určitých cílů lze dosáhnout lépe, pokud se podaří je před ostatními skrýt či nedat plně najevo.

Manipulace se zaměstnanci je etický problém, její důsledky jsou však většinou širší. Krátkodobé výhody, jež může manipulace přinášet, se totiž pro organizaci zpravidla poměrně rychle mění v dlouhodobé nevýhody. Manipulace, která většinou nezůstává dlouho skryta, postupně ztrácí svou účinnost, zhoršuje mezilidské vztahy na pracovišti a vede ke ztrátě důvěryhodnosti osoby nebo organizace, která se manipulace dopouští.

Prvým předpokladem pro její odstranění – ze strany manipulovaných i manipulujících – je umět manipulaci rozpoznat. Proto se podívejme na některé emocionální apely, s nimiž jste se možná už také setkali:

• Apel na svědomí („Už jsme toho pro vás tolik udělali“).

• Příslib odměny či reciprocity („Když toto uděláte pro nás, uděláme my toto pro vás“).

• Pohrůžka důsledky („Nevyjdete-li nám vstříc, budeme muset…“).

• Diskriminace („Naše cíle jsou daleko důležitější než vaše“).

• Využívání principu nápodoby či sklonu k sounáležitosti („Každý musí něco vykonat pro společný cíl“).

• Odvolání se na domnělé experty a autority („Zahraniční odborníci zjistili, že v dobře fungujících vztazích musí každý občas něco udělat pro ostatní“).

• Odvolání se na předchozí vyjádření či rozhodnutí dané osoby („Tento názor jste již v minulosti podpořil“).

• Apel na rozum („Zvažte to logicky“).

• Časový tlak („Teď není čas k diskusi, musíme rychle jednat“).

Manipulace opírající se emocionální apely může být krátkodobě úspěšná (a její různé podoby jsou proto často s úspěchem používány v oblasti prodeje), není však zpravidla základem pro dlouhodobější motivaci ovlivňující chování pracovníků.

Poněkud složitější formu manipulace odehrávající se prostřednictvím osobní komunikace představují vyjádření, jejichž cílem je zabránit rozhovoru nebo diskusi na určité téma či tento rozhovor rychle ukončit. Příkladů podobných výroků je řada:

• „To nemůže nikdy fungovat“,

• „O tom se nemusíme vůbec bavit“,

• „K čemu změny? Vše funguje v pořádku“,

• „Máte s tím vůbec zkušenosti?“,

• „V tom jsme všichni zajedno“,

• „Tento systém se osvědčil“,

• „To už tady bylo“,

• „Vy také všemu věříte“,

• „Zabýval jste se tím vůbec někdy?“ apod.

Výroky tohoto typu znemožňují smysluplnou komunikaci. Obranou proti této podobě manipulace může být přerušit rozhovor a na použití vět tohoto typu upozornit. Dobrou možností může být i dohoda o pravidlech komunikace, která stanoví, že podobné nástroje nebudou ve vzájemné spolupráci používány. Variantou může být upozornit na výroky tohoto typu před začátkem diskuse – například tak, že jejich nejčastější formy shromáždíme a účastníky diskuse s nimi seznámíme.